TRIP: Paříž (Květen 2015) První část

Bonjour! V květnu jsem byla v Paříži a konečně jsem se dokopala, abych sepsala všechny svoje zážitky na virtuální papír. Ta prokrastinace je pořádná potvora!

Cesta + 1.den
Do Paříže jsme se rozhodli jet autem. A náš řidič měl "brilantní" nápad jet přes noc. Takže jsme vyrazili v osm večer s tím, že v Paříži budeme zhruba v tu stejnou hodinu akorát ráno. Problém byl, aspoň u mě teda, že já jsem docela ponocující člověk, takže já třeba ještě ve dvě, ve čtyři ráno dokázala fungovat, za to všichni kolem mě už chrápali jak o život. A když na mě konečně padla pořádná únava, abych usnula za jízdy v autě, tak ostatní se začali už probírat. Takže to bylo vážně něco.

Ale do Paříže jsme se přece jen dokodrcali kolem té osmé raní. Potřebovali jsme se dostat do čtvrti Villejeuf, kde jsme měli ubytování v Ibis Budget. Jenomže to bylo na druhém konci Paříže, než jak jsme do města přijeli. A my chytře ještě odbočili na druhou stranu, takže jsme se s každým kilometrem neustále vzdalovali, aniž bychom měli ponětí, že jedem špatně. Nakonec nás to ale trklo, jenomže jsme nevěděli, jak se dostat zpátky. Zastavili jsme a jali se študovat různé mapy. Jeden z nás dokonce vylezl z auta (zrovna ten, který umí všeho všudy pět cizích slov a rozhodně ne francouzsky ani anglicky). Bylo ale docela vtipné ho sledovat, jak šermuje rukama a mává mapou. Zjistil, ale kde jsme a nějak jsme se konečně odpíchli z místa. Mně se konečně chytla GPS na mobilu, tak jsme podle názvů čtvrtí a tunelů nabrali správný směr. Pak jsme ale zase špatně odbočili a tím pádem jsme si dali malou okružní tour po letišti Orly, které je na druhém konci Paříže :D Paráda prostě.

Kolem deváté jsme se nakonec dostali do hotelu a pak jen naprosto vyřízení čekali asi do dvanácti na pokoje. Taťka si ustlal na pohovce v hale a já složila hlavu na stůl. Ostatní tam nějak popíjeli kafe a snažili se vydržet.

Když jsme se konečně dostali do pokoje, já tam padla a ani se nehla. Totální nevyspání. Tak jsme se najedli a dali si šlofíka. A někdy kolem druhé vyrazili do vírů Paříže.

Pešky jsme došli na metro, tak nějak vykoktali anglicky, že chceme turistické jízdenky a šli dolů do metra. Jenomže oni tam nemají žádné žluté cvakače, jak jsme zvyklí, ani žádné snímače, jaké byli třeba v Londýně. Je tam kovová potvora, která vám lístek doslova sežere a vyplivne o půl metru dál, pak můžete projít. Nebýt jednoho Pařížana, který nám ukázal, jak se to dělá, tak tam asi stojíme ještě dneska.

Nakonec jsme vlezli i do správného metra, hezky se usadili, koukali do mapy a chtěli jet do Louvru. Brzo ale nastala infarktová situace. Metro se rozjelo a za chvíli zastavilo uprostřed tunela. Kde nic tu nic. Zhasly světla, rozsvítily se jen ty nouzové a francouzský řidič začala cosi drmolit do mikrofonu. Já se sotva francouzsky začínám učit, takže jsme nerozuměla ani ň. Tak jsme tam seděli, koukali kolem na další cestující a vzhledem k tomu, že tahle stopka s nikým vůbec nehla, tak jsme usoudili, že je to asi na trase Villjeuf normální. Jenže já jsem klaustrofobik, tak jsem se tam málem zadusila :D Krásná první zkušenost s pařížským metrem. V mojí hlavě zněla jediná myšlenka "Dýchej!Dýchej!. Nakonec jsem to vydržela, aniž bych dostala regulérní panický záchvat, ale ještě pět minut a potřebovala bych pytlík. Už jsem se nemohla dočkat až vylezu z metra.

1+2. Louvre
3+4. Pont Neuf

Louvre mi to nakonec vynahradil. Jelikož jsem knihomol, tak znám a četla jsem knihy Dana Browna, tak jsem byla ráda, že jsem na jednom z míst, kam umístil svoje vyprávění. Konečně jsem si dovedla představit, jak to bylo s tou pyramidou. Nějak mě před tím nenapadlo se podívat na net na obrázky, jak to vypadá. O to to byl aspoň větší zážitek. Pyramidy v Louvre jsou vážně dokonalé. Je i zvláštní, že mi přišlo, že se na to nádvoří tak starého historického paláce tak nějak hodí. Vůbec se mi tam nebilo to staré s moderním. Nakonec jsem své unavené tělíčko složila pod sochou Ludvíka XIV. a počkala až si v suvenýrech všichni doprohlíží katalogové Mony Lisy. Dovnitř do muzea jsme nešli.

Poté jsme se vydali směr Pont de Neuf.  Pont de Neuf je krásný most. Jsou tam nebo tam aspoň byli zámky zamilovaných. A zrovna když jsme tam přišli, šel tam nějaký pár ve svatebním s fotografem a připnuli tam ten svůj. Ale ještě než jsme tam došli, jsme poprvé zahlédli Eiffelovu věž z dálky a jen ten vrcholek. Ale bylo to super. Tak nějak nás konečně trklo, že jsme vážně v Paříži.
Pak směr Notre Dame přes Ilse de Cite, kde  mě víc zajímalo knihkupectví Shakespeare and Co. než samotné Notre Dame, takže jsem pořád koukala přes řeku na druhou stranu, jestli ho nezahlédnu a div jsem nevrazila do slavné katedrály Notre Dame, která je vážně nádherná a i ve vnitř je rozhodně zajímavá. Mě teda kostely a katedrály moc zevnitř neberou. Nějak se tam necítím dobře nikdy. Vadí mi ta energie a že tam byla hodně silná ze všech těch lidí, co tam bylo. Opravdu narváno. Ale jeden tip, pokud chcete jít dovnitř, nemusí vás vůbec odrazovat ty dlouhé fronty, co jsou venku. Hýbe se to hrozně rychle.

Notre Dame

A hned jak jsme vyšli, jsem nasměrovala svoji skupinku přes řeku ke knihkupectví, které jsem v mezičase konečně objevila. Byla jsem naprosto nadšená. Je to staré slavné knihkupectví, které navštěvovali velikáni literární doby 20. století. Vnitřek je malý, natěsnané vše na sebe, uličky prťavé, ale police se táhnou až ke stropu. Staré, hoodně staré knihy a taky ty nové. Má to tam úžasnou atmosféru. Celé jsem si to tam prošla a nestačila žasnout. Nahoře v patře hrál pán na piáno a vedle něj seděl v proutěném houpacím křesle další pán a ten si četl. Už tam jen chyběl kocour, který tam prý žije, ale neměla jsem to štěstí ho zahlédnout. Koupila jsem si tam anglickou knihy Around the World in 80 Days od Julese Verneho s úžasnou obálkou a tašku speciální s logem knihkupectví. Cena naprosto normální, jako třeba u nás. A knihy jsou tam víceméně všechny anglické, protože, i když jste v Paříži, je to anglické knihkupectví. Takže pokud umíte anglicky, klidně tam jděte a jestli jste knihomolové tak povinně!

Můj vlog z návštěvy knihkupectví + ukázka, co jsem si koupila

Knihkupectví Shakespeare and Co.

2 den
Na druhý den ráno jsme se nejprve vydali přes ulici do obchoďáku, kde si koupili snídani. Já si tam koupila výborné máslové croissanty a hned jsme to venku spořádali. Pak jsme se rozhodli, že zajedeme znovu k Louvru a že to pro změnu vezmeme na druhou stranu přes Tuilerijské zahrady, které jsou moc hezké. Mají ve středu fontánu, dá se tam kolem sednout. A dokonce tam mají v příkopu přivázaného kozla, který tam spásá trávu a velice efektivní wc, kde na každého člověka připadají průměrově tři uklízečky. Jedna vás uvítá, druhá nasměruje, třetí vyžene k umyvadlu, čtvrtá to po vás umyje, pátá vám zamává. Čučela jsem jak puk. A když pak dojdete opravdu na konec zahrady, dostanete se k náměstí Place de la Concorde. Je odtamtud úžasný výhled na to náměstí a taky v dáli vidíte Eiffelovku.

Tuilerijské zahrady

Poté jsme se rozhodli se courat po Paříži sem tam, a uvidíme na co narazíme. Brzo jsme se dostali do uličky se slavnými návrháři, od jejíchž výloh jsme museli málem kamarádku páčit. A docela by mě zajímalo, co uvnitř vlastně hlídali všichni ti bodyguardi, na dva metry jeden. Jestli slavné výrobky nebo ty bohaté zákazníky uvnitř.

A o chvíli později jsme potkali náš první obchod s makronky. Vzhledem k cenám jsme se jen pokochali, ale obchod byl opravdu celkově neskutečně roztomilý. To se nedá ani jinak říct.
Pak následovala La Madeleine, novoklasicistní stavba, která mi do té Paříže ani moc nezapadala a pak slavné galerie La Fayette, z kterých jsme se nemohli dostat. Asi půl hodinu jsme bloudili a nemohli najít žádný exit. Alespoň jsme se aspoň pokochali nádherným stropem v hlavní hale. Impozantní mozajka. Ta za návštěvu stojí. Jen fakt bacha na ten východ. Nebo tam budete bloudit do konce života. A hned kousek dál je Národní hudební akademie, kde stylově hrál chlapík na klavír nějakou vážnou hudbu. Bylo to zajímavá podívaná.

1. Mozajková kopule v Galerie La Fayette
2. Montmartre
3. Sacre Coeur
4. Moulin Rouge

A aby toho nebylo málo, následovalo obligátní Sacre Coeur, kde jedna paní hrála na harmoniku, jeden pár se fotil ve svatební den a kolem dokola baziliky byly farmářské trhy a kousek dál za rohem hrála nějaká skupina, které to fakt šlapalo. Mělo to atmosféru. A atmosféru měla bazilika i uvnitř. V Notre Dame se mi nelíbilo, ale Sacre Coeur, tam jsem po dlouhé době neměla pocit, že potřebuju okamžitě ven. Já ty kostely a tak totiž nemám dvakrát v lásce.

Dále nastal hon za Moulin Rouge, slavný pařížský kabaret. Tím pádem se z vrchu Montmartre, kde stojí Sacre Coeur, pomalu sešli krásnými uličkami tohoto taky slavného kopce či čtvrtě, dali si levandulovou zmrzlinu, která doslova chutnala, jak kdybyste doma olízli kytku na parapetu a najednou jsme se octli na bulváru, kde potraviny opravdu nenajdete. Vzhledem k tomu, že se tam nachází Moulin Rouge, myslím, že lehce uhádnete, jaké druhy obchodů převažovaly :D Ale ejhle, ono to Moulin Rouge je docela prťavé a takové celkem o ničem. Pokud jste zhýčkaní stejnojmenným filmem s Nicole Kidman, tak asi budete zklamaní jako já.

A jelikož já a kamarádka jsme slavily v Paříži narozeniny, tak jsme si dali naši verzi šampaňského s jahodou. Stylové, ne?

Moje šampáňo :D

TO BE CONTINUED...