Zdá se, že Hotelu Transylvánie se začíná dařit... Dracula konečně ustoupil ze svých striktních zásad ubytovávat v hotelu pouze příšery, a ten se proto otevírá i lidským návštěvníkům. Za zavřenými dveřmi krypty ale Draculu sžírají pochybnosti o tom, zda se jeho napůl lidský a napůl upíří vnuk Dennis vůbec někdy stane upírem. Když tedy Mavis ve společnosti Johnnyho vyrazí na návštěvu lidské části příbuzenstva - na které ji ostatně také čeká nejedno překvapení - požádá "Děda" Drac o pomoc své přátele Franka, Murrayho, Waynea a Griffina a společně Dennisovi nachystají "kurz pro strašidla". Nemají ale nejmenší tušení, že se k návštěvě své rodiny v hotelu chystá také Dracův rozmrzelý a velmi, velmi, velmi staromódní otec Vlad. Když se tedy Vlad dozví, že jeho pravnuk není čistokrevný upír - a ještě k tomu teď do Hotelu Transylvánie mohou jezdit i lidé - nastane mela, ze které by dost možná i upírovi ztuhla krev v žilách.
Na pokračování Hotelu Transylvánie jsem vyrazila pro jednou taky do kina, protože mám ráda 3D filmy a jednička patří mezi moje oblíbené animované filmy. Dost jsem se těšila od prvního momentu, co jsem uviděla trailer. Nemůžu ale říct, že by mě dvojka moc chytla, ale rozhodně ani vyloženě nezklamala.
Na rozdíl od jedničky je druhý díl až příliš moderní, občas tam byly narážky, které ne každý pochopí. Malé děti určitě ne a moje babička, která se mnou byla v kině taky ne. Těžko bude vědět, co je Bluetooth a proč se ve scéně objevil najednou pochodující modrý zub. Ale je pravda, že sledovat Drákulu jak se pokouší "skypeovat", to stálo za to.
Dějově to taky nebyl úplně šťastný výběr. Ze začátku to sice zní slibně. Děda Drákula a jeho kamarádi monstra budou hlídat malého kluka a pokoušet se v něm probudit jeho upíří půlku. Sice je to trošku klišoidní, ale mohla by to být sranda. A ona celkem i byla. Ale o proti prvnímu dílu, kde děj měl mnohem propracovanější zápletku i rozuzlení a s tím spojené srandovní scény, dvojka připomíná chudého příbuzného. Naštěstí to trochu kompenzují scény, které se vyloženě soustředí jen na to, aby vás rozesmály. To se celkem i děje.
Co mě ale opravdu na dvojce vzalo, bylo to 3D, hlavně hned úvodní scéna je naprostá dokonalost. Ta vás prostě vtáhne do filmu a máte pocit, že skutečně letíte do Drákulova hradu. Tam jsem vážně žasla, až se mi z toho trochu motala hlava dokonce. Často na animovaných filmech, které jsou ve 3D, vidíte, jak se tvůrci až moc snaží, aby tam ty efekty byly. Létající balónky, střepy, ukazující prsty. Je vidět, jak to tam násilím cpou, jen aby něco z toho obrazu lezlo prostě. A někdy si říkáte, že tam to 3D je vážně na nic. V Hotelu Transylvánie 2 ale 3D efekty nebyly přehnané, ani násilím narvané do obrazu. Naopak se tam objevovaly rozumně a tak, že vás ten efekt dostal. Já se doteď vzpamatovávám z té úvodní scény.
Suma sumárum. Hotel Transylvánie 2 nepředčil svůj první díl, ani se mu nepřiblížil. Ale nabídl trochu jiný, jednodušší druh filmu, který i tak pobaví, ale asi nebudete tak nadšení, jak z té jedničky. Osobně myslím, že z druhého dílu šlo vytřískat mnohem více. Takhle je to jen další animovaný film, který nevyniká, ale stojí za zhlédnutí, pokud se chcete zasmát a na chvíli vypnout mozek. Ale pozor na něj, nenechte ho někde válet, nebo vám ho něco sežere!
Žádné komentáře:
Okomentovat