Dylan Moran Off The Hook aneb sranda jak Brno!

Nevím jak vám, ale mně rozhodně zhruba před půl rokem neunikla zpráva, že irský komik Dylan Moran přijede 20.listopadu do Brna a představí svoji nejnovější stand up comedy show Off The Hook, kde si dělá srandu ze sebe, ze světa, z vlastní manželky (odvážný to muž), probere se světovými i těmi nejosobnějšími situacemi, jako jak na něj dolehl třeba fakt, že přestal po téměř 30 letech kouřit a to vše opřede do svého typického ironického humoru. Já toho chlapa prostě miluju. A tak jsem si hned koupila lístek a netrpělivě čekala, až nastane ten den, kdy uvidím na živo představitele legendárního Bernarda Blacka z britského sitcomu Black Books, kterého jsem velký fanoušek.


A tak jsem se v pátek konečně vydala směr Sono Centrum. Déšť ani blesky mě nemohly zastavit. Ok, jenom pršelo, ale stejně. V Sonu jsem nebyla poprvé ale halu, kde se pořádají vystoupení jsem zatím neznala. Moc se mi to tam líbilo, protože je tam místa dost, ale pořád si hala uchovává prostředí intimnějšího rázu. Podle obrázků míst jsem se bála, že na Dylana ani neuvidím, protože jsem nechytla lístek zrovna ve předu, ale bylo to bez problému.

Pár minut po osmé hodině zhasly světla a Dylan se objevil za bouřlivého potlesku a pískání na pódiu. Do dvou minut nás měl mrtvé smíchy. Celá show samozřejmě byla čistě v angličtině, nikde nikdo nic nepřekládal, když jste neuměli anglicky, měli jste smůlu. A vzhledem k tomu, že Dylan je Ir, tak jste tu angličtinu museli umět dost dobře. Já jsem rozuměla tak 90% z celého představení. Ale i když jsem třeba občas nepochytila doslova vše, stejně se z Dylanových gest dalo pochopit, o co asi jde. Takže jsem po dvou hodinách měla solidně namoženou bránici. Ale nepředbíhejme.

Na začátku jsem zažila menší infarktovou situaci, kdy Dylan řekl česky Ahoj a pak se nám taky v češtině  pokusil celkem úspěšně popřát hezký večer, řekl to poměrně dlouhou větou a já jak už jsem byla přepnutá na angličtinu, jsem se lekla, že mu nerozumím. Až po chvilce mi došlo, že to se jen Dylan pokouší mluvit česky. Ale když se během představení pídil po tom, jak se česky řekne křeček - hamster. Myslím, že vás nepřekvapí, že z toho v jeho podání vznikl Čeček, protože Dylan vzdal velmi rychle snahu u vyslovení našeho ř.

Velmi brzo ale Dylan přešel do své rodné angličtiny a začal povídat. Provedl nás přes témata, jakože nás pomlouvají v Praze (show v některých momentech krásně přizpůsobil na české poměry), vzal si na paškál pár dalších zemí jako Polsko nebo Německo. Prošel i tématy jako horor ve světě a situace s imigranty. Aniž by jsme nějak postřehli jak, plynule se najednou dobral k romanci a lásce u mladých, jaké to je být tátou, jaké to je být manželem. Jaké to je být stárnoucím mužem, který po 27 letech přestal kouřit, díky čemuž má najednou milión hodin volného času a samozřejmě kvůli tomu přibral. Oznámení, že nekouří, publikum přijalo se soucitným "ooh", načež Dylan podotkl, že Česká republika je první země, kde mu neblahopřejí, ale kde ho litují.

Musím, ale říct, že mě Dylan fyzicky docela překvapil. Jak pořád koukám na Black Books dokola, které je tak dobrých deset let staré. Jako Bernard tam vypadá, ještě relativně mladě a je tam podstatně hubenější. Dylan dnes je lehce zakulacený, lehce šedivějící Ir, který sice není starý, ale tak či onak věk nezastavíš. Pořád má ale tu svoji kštici vlasů jako kdysi. A házet s ní sem tam, jak to dělal Bernard, to také stále umí. A dost mě překvapilo, jak je malý. Bernard vždycky působil, že je vysoký, ale mě přišlo, že ve skutečnosti těch centimetrů moc nemá.

Představení mělo jednu přestávku a když se Dylan vrátil, tak našel na pódiu od nějakého fanouška zákusek. Tak ho tak vzal, začal do něj rýpat, s tím, že tohle fakt jíst nemůže, ale že by to snědl, nakonec vtipně dezert celý zdeformoval vidličkou, aby ospravedlnil fakt, že to jíst nebude, když se tomu stala taková hrozná nehoda. Nakonec ale stejně řekl, že ho nejspíš i takhle potom sní a poděkoval tomu, kdo mu to koupil, ať už to byl kdokoliv. A samozřejmě, když už jsme u toho občerstvení, tak samozřejmě Dylanovi nechyběla sklenka vína. V první části představení to bylo bílé víno, v druhé červené. Aby nebyla nuda.

Mohla bych se tady asi dlouho rozepisovat, ale stejně bych neobsáhl ten zážitek a všechno, čím nás Dylan po dvě hodiny rozesmíval. Já a celé publikum jsme se za celou dobu prakticky nepřestali smát. Jeho glosy, vtipy, narážky byly naprosto výstižné ke každé situaci. Dokázal skvěle používat hlas a rytmus, tak aby všechno perfektně vyniklo. I své vlastní tělo dokázal občas využít na skvělé kreace, které podtrhly jeho povídání a dodaly tomu ještě o kousek více srandy. A samozřejmě ani pro sprosté slovo nešel daleko. "F" slovo tam bylo opravdu mockrát, ale aniž by ze svého představení udělal něco nechutně vulgárního. I když to ve mně po skončení představení zanechalo menší touhu si to slovo taky pár krát říct.

Opravdu jsem moc ráda, že jsem Dylana Morana mohla vidět naživo a poslechnout si jeho nejnovější show Off The Hook. Stálo to vážně za to. Tenhle chlap to prostě umí. Jeho komické ironizování života a světa je prostě dokonalost.

Doporučuji zhlédnout jeho DVD ze show Monster nebo Like, Totally. A rozhodně doporučuji sitcom Black Books! Kdo jste ještě neviděli, nevíte, o co přicházíte. Já sama mám chuť si jít Black Books pustit znovu, už asi po miliónté. To mě nikdy neomrzí.