TRIP: Praha 2015

Dva brňáci v Praze :D I takto by se dal nazvat tento článek. V dubnu jsem si udělala krátký víkendový výlet do Prahy s mojí babičkou. Ano, vím :D Report vážně dost opožděný. V Praze jsem nikdy skutečně nebyla. Vždy jen na koncert nebo jen projíždění, takže jsem nikdy neviděla žádnou památku ani nic podobného. Takže jsem byla celkem na to naše hlavní město zvědavá. A jak to dopadlo?

Nejjednodušší způsob, a dle mého i nejpohodlnější, pokud neřídíte auto, je vyrazit s autobusem se Student Agency. Odjely jsme z Brna o půl jedné v pátek a v Praze jsme byly na čas. Ubytování jsme měly v hotelu Florenc, který nás celkem mile překvapil, měly jsme obrovský pokoj. A výhoda je, že s kufrem prakticky přejdete ulici od nádraží autobusů a jste tam a pak metro je taky kousíček.

Vůbec jsme ale netušily, kam vyrazíme. Neměly jsme nic naplánované. Já snad jediné, co jsem věděla, že chci do ZOO Praha a vidět Orloj. Vejraly jsme do turistické mapy a babička si všimla jakési Kotvy, prý to kdysi byla nějaká fabrika nebo nákupní centrum? :D Ehm, už nevím, ale zaujalo ji to, tak jsem se jala studovat metro. Až mě překvapilo, jak je to jednoduché. Myslím, že když pak Pražák přijede k nám a má jezdit v šalině, že to musí být mnohem horší. Jo a mimochodem, babička vzkazuje Pražákům, že v tom metru máte moc velký průvan :D

Nakonec jsme se dopravily, kam jsme chtěly, dojely jsme k Prašné bráně a tam se pak šly projít po Celetné ulici. A najednou jsme stály před muzeem voskových figurín Grévin. Po chvilkovém váhání jsme se rozhodly, že si výlet prostě užijeme a půjdeme se tam podívat. Bylo to úžasné. Ze začátku jsem se pořád bála, že na mě některá z těch figurín vybafne. Byly vážně jak živé.

Moc se mi líbilo jejich umístění Charlieho Chaplina do sportovního sálu :D Chaplin hraje hokej, krásná představa. Sekce s divadlem byla taky krásná. Byli tam jak čeští herci, tak zahraniční. Na pódiu stála Edith Piaf, na balkóně hrál na trumpetu Louis Armstrong. A konečný souboj mezi Jackie Chanem a Belmondem, to bylo taky skvělé umístnění. Je vidět, že ti, co to tam rovnali, měli smysl pro humor.

Následně jsme se odebraly na Staroměstské náměstí, které se už pomalu halilo do západu slunce, takže dostalo magickou atmosféru. Jeden blonďatý kluk tam hrál krásně na kytaru, vedle stála paní a dělala megabubliny. O kousek dál byli další komedianti a spousta a spousta lidí. Ale byla to krása. Pak jsme si počkaly na Orloj v sedm hodin. A následně jsme šly hledat, kde se najíme.

Blížily jsme se k jedné restauraci a to už na nás mával a šel k nám pán s menu v ruce a začal na nás anglicky, asi jsme vypadaly jako cizinky :D. Přijdeme k němu a babička ně mě "Co že to říká?". Myslím, že pán nevěděl, jestli se stydět nebo se smát. Ale když zjistil, že jsme krajanky a že hledáme levnější pizzu, nakonec nám doporučil úplně jinou restauraci, než kde pracuje. Ten očividně uměl obchodovat. Ale opravdu nám ukázal bezva restauraci, kde jsme si daly výbornou pizzu. Měla jsem hotové italské dejavú a za chvíli další a to když tam začala hrát písnička Natalie Oreiro? Pamatujete si na ni ještě vůbec? Telenovela Divoký anděl, před x-lety stomiliónkrát opakovaná v telce. Ach ty vzpomínky! :D A potom po cestě do hotelu jsem se nestačila divit, kolik je v Praze muzeí s mučícími nástroji. Jako vážně, co na tom máte?

Druhý den jsme vyzkoušely snídani v hotelu, ale ta byla dost o ničem. Kafe, rohlík, umoulosané tousty, takže jsem radši zůstala u našich osobních skromných zásob z obchodu. Pak se rychle obléct a pokusit se dojet až do ZOO Praha!

Nakonec jsme se zdárně přes metro i autobus dostaly až na místo. Bylo pořádné teplo, ale aspoň nám přálo počasí v tom, že nepršelo. A já jsem si ZOO nakonec krásně užila. Sice nejsem moc pro zavírání zvířat, ale někdy to jinak nejde a dnešní ZOO už na tom jsou přece jen podstatně lépe než kdysi. Když si vzpomenu na ty odporné klece a malé prostory, co v zoo bývaly, když jsem byla malá. Změna je velká. Pavilony v ZOO Praha jsou moc krásné. A myslím, že se tam zvířata mají relativně fajn. Aspoň jim nehrozí, že je zastřelí nějaký pytlák nebo horlivý lovec-turista/idiot.

 

Zamilovala jsem si slony, tam bych mohla stát a koukat hodně dlouho. Navíc se mi líbily hinduistické sochy, které jsou kolem výběhu postavené. A ti samotní sloni, sice nejsou kdo ví jak akční, ale stejně, mají něco, co mě fascinuje a vždycky fascinovalo. Trochu mě mrzelo, že jsem neviděla orangutany, ale zrovna byli asi zavření z mně neznámého důvodu, pavilon zel prázdnotou. Ale slavné gorily mi to nakonec vynahradily. A želvy, ty byly taky úžasné. Zrovna tam byl nějaký uklízeč a ony se všechny začala šikovat do řady ke dveřím. Vypadalo to na opravdu zajímavý závod, kdo bude první :D Možná ještě dneska neskončil.

V Zoo jsme strávily půl dne, pak jsme se naprosto vyřízené a s úpalem odebraly zpět do hotelu, kde jsme několik hodin jen ležely a sbíraly síly. Nakonec jsme se sebraly natolik, že jsme ještě večer vyrazily ke Karlovu mostu. Moc se mi tam líbilo. Všichni ty muzikanti a umělci. A na večer to opět získalo takovou lepší, zvláštní atmosféru.

Z mého instagramu, můžete mě sledovat jako @lucierej01 :)

No a další den jsme už jen koukaly na telku a čekaly na autobus domů. V pořádku jsme dojely. Hodně uchozené ale spokojené. Já jsem konečně poznala Prahu pořádně. A moc jsem si to užila. Naše hlavní město není vůbec špatné.