Jelikož se poslední rok snažím změnit svůj životní styl k lepšímu, tak jsem chtěla začít i běhat. Prozatím jsem cvičila jen tak doma stylem několik dřepů, kliků a pod. Ale chtěla jsem něco aktivnějšího. Kde se opravdu zapotím a zlepším si kondici. Tak jsem se jeden den odhodlala a vyškrábala se na tuhle podivnou věc, která mi, když teď tak na ni koukám, připomíná šneka. Jenomže vy se na něm jako šnek rozhodně chovat nemůžete. I když na začátek...
Protože já šneka rozhodně připomínala a ještě dost postiženého šneka. Ani jsem nevěděla, jak se na to vyškrábat, jak se tam postavit. Dokonce jsem si udělala modráka na lýtku, než jsem se tam nějak naštelovala. Chytře jsem si nevzala boty, na ponožkách to nešlo, protože to klouzala, tak jsem si na tom odírala bosé nohy. A než jsem se spřátelila s tykadly, teda ehm pardon, těmi tyčemi na držení, no zkrátka byl to jeden vtipný zážitek za druhým. Ale vydržela jsem asi neuvěřitelných šest minut s přestávkami, abych se na tom zase srovnala, ujela jsem toho opravdu málo. Ale světe div se! Mně se to zalíbilo.
Takže hned druhý den nastala revoluce, kdy jsem si oblékla vhodné oblečení, nasadila botasky, připnula si svůj ipod na ruku, pustila energickou písničku a vyrazila jsem. Dokonce jsem si i potykala s tím displayem, který vám měří kilometry, čas a kalorie. A na začátek jsem měla celkem dobrý timing i vzdálenost. Samozřejmě nemyslete si, že jsem na tom hned vydržela půl hodinu a ujela bůh ví kolik kilometrů. Ale dala jsem zhruba dvě písničky, nějaké ty dva kilometry a byla jsem se sebou opravdu spokojená. Já, která mám jindy problém doběhnout na šalinu.
Zhruba po třech týdnech se mi vylepšila kondice, zhubla jsem asi kilo, moje tělo se začalo už po třech cvičeních měnit, samozřejmě k lepšímu...A hlavně mě to pořád baví. Za což jsem hrozně ráda. To příjemné unavení po cvičení je vážně super. A když si potom stoupnete k zrcadlu a zjistíte, že vaše puclíkové, celulitidní nohy jsou o kus hubenější, puclíky pryč, celulitida o fous menší. Nebo když se mrknete na svůj pás, který já mám teď jak vosička už pomalu (ten mi zhubl už po třech cvičeních, nestačila jsem se divit). A nebo jako dneska, když šla mamka za mnou a najednou prohlásila " ty máš tak malej zadeček!". No tak prostě já skáču radostí do vzduchu. Já a malý zadeček. Já. Ehm podivná kombinace. Ale pravdivá. A ještě jsem si všimla, že mám trochu hubenější paže. A dokonce mi někdo řekl, že mám hubenější obličej. Já se nestačím divit.
No zkrátka a jednoduše, já se zamilovala do šneka, který už pro mě není šnekem, ale parťákem. Já už taky nejsem takový šnek, jaký jsem byla na začátku. A když vidím ty pokroky a změny, tak jsem vážně ráda, že jsem konečně se sebou začala něco dělat. Když už se u nás nedá moc běhat nebo jezdit na kole, tak jsem dneska vážně ráda, že máme tuhle příšerku doma.
Musela jsem prostě vypsat svoje nadšení a třeba tím někomu dodám odvahu, aby začal využívat doma zapomenuté cvičební nástroje nebo se třeba vydal někam do posilovny, nebo aby třeba jen vyběhl někam na stezku a prostě se hýbal.
Já, která jsem celý život měla odpor k pohybu a byla relativně tlustá a líná. Takže vidíte, že to jde. Jen se musí chtít. A malými krůčky se k něčemu dopracovat. Hlavně nesedněte na kolo nebo něco takového a nezničte se hnedka třiceti kilometry. Neciťte se špatně, pokud ze začátku ujedete kilometr s tím, že vás málem odvezou s infarktem. Další den to určitě bude o pár metrů dál. A vám bude líp.
Máte někdo zkušenosti s eliptickým trenažérem? Nebo s něčím podobným? Jak cvičíte vy? Jak si zlepšujete kondici? Podělte se o to v komentářích. Ráda si to přečtu.
Žádné komentáře:
Okomentovat