Bude ze mě vegetarián?

Kdo by to kdy řekl? Já a nejíst maso. Ještě před pár lety by věta, která by všechna tato slova obsahovala v jednom, nedávala smysl. Ale divné věci se dějí, člověk roste, mění se a s tím i moje chutě a preference.

Jo a hned na začátek chci upozornit, že tohle není žádná propaganda vegetariánství, stejně tak nemám nic proti těm, co maso jí, ani nechci nikoho zviklat na zelenou stranu :D Jen můj příběh, moje zkušenost. Koho to prostě zajímá, ať čte dál! :)

Z masožravce vegetarián!

Od dětství jsem byla neskutečný masožravec. Klidně jsem měla maso každý den. Jak dva dny nebylo, už jsem šílela. Ale jen kuřecí, popřípadě něco málo z vepřového. Ale na kuřecím jsem vážně ujížděla. Můžu vám upřímně říct, že jak to teď píšu a vzpomínám, tak se mi dělá knedlík v krku. Neskutečné.

Puberta to trochu zklidnila. Už jsem ho nepotřebovala nebo spíš nevyžadovala tak často. A pak někdy před dvěma lety, to mi bylo zhruba 20, jsem začala jíst více těstoviny a omáčky, jídla, kde maso není třeba. A ta chuť na maso začala slábnout. Až jsem jedla maso jen třeba jednou za týden za dva.

Ne že bych už dřív neměla trochu potíž s tím, že jím něco, co někde běhalo živé po dvoře. Ne našem. To bych nedala. Jíst něco a znát to za života, to nikdy. Ani v té největší masové éře. Ale tak nějak jsem to dovedla ignorovat. Jenže jsme si pořídili ovečky jako přírodní sekačku a měli jsme vždy malá jehňátka, jenomže strýc je chtěl jíst. Jak jinak. Tak mi jich bylo vždycky líto. Nedokázala jsem pochopit, jak to dokáže sníst. Když to třeba viděl narodit se. I já se tam jednou nachomýtla k porodu jehňátka. Takový malý prcek, sotva to stálo na nohách. Roztomilé od uší až po ocásek. A za pár měsíců bylo po něm a skončil v strýcově břiše. Fuj.

A pak přišel první opravdový zlom. I když ty vraždy jehňátek tomu asi taky moc nepomohly. Teď si možná hodně z vás zaťuká na hlavu, že co mi tak vadilo, ale no prostě vadilo. Šli jsme do hospody, kde mají specialitu vařené koleno. Cosi podivného velkého tvaru, plné masa a hlavně tuku. Já jsem tam jen tak skromně zůstala sedět se sklenicí vody ( tam jsou asi tak zvyklí, že si lidé dávají jen pivo a koleno, že když jsem se číšníka zeptala, jestli nemají kolu, tak se na mě podíval jak na návštěvníka z Marsu). A moji spolusedící se pustili do žranice. Na co příbory? Prostě to odtrhávali od kosti jak za doby pravěké. Ten odporný tuk jím stékal všude možně. No pohled k nezaplacení. Já jsem tam jen seděla a dostávala křeč do obličeje, jak jsem se pořád odporem ksichtila. Div že jsem se nepozvracela. A pak jsem hodně dlouho maso nemohla ani vidět.

Nakonec jsem se ale k masu přece jen ještě vrátila, ale už v hodně malé míře. Jenomže to by nebyl život vtipálek, aby mi nepřichystal další traumatizující moment. Ani nevím, jestli vám to mám psát. Snad radši jen řeknu, že celou epizodu obsahovala moje ruka, mrtvý pták a můj nenažraný pes. A můžu vám říct, že v mém šoku si ptáček ještě jednou posmrtně zalítal, jak jsem ho s jekotem, který by překonal i Viktorku, odhodila do dáli a vydala se na úprk do koupelny, kde jsem si div nesedřela kůži z ruky. A aby toho nebylo málo, druhý den jsem ještě na zahradě narazila na kosti z ryby, které si tam žvýkala babiččina fenka.

Od té doby, je to asi čtyři měsíce zhruba, jsem maso jako takové neměla a jen ta představa je mi odporná, vadí mi už i vůně skoro. Taťka vedle mě včera jedl šunku vepřovou, no prostě fuj. Jediné, co jsem si za tu dobu dala byly dva plátky kuřecí šunky s rohlíkem, která mě po té dlouhé době ani moc neuspokojila, spíš mi z toho bylo špatně. A taky jsem si dala jeden talíř bramborového guláše s kuřecím párkem ( byl aspoň kvalitní z Rakouska) a z toho mi taky nebylo zrovna nejlíp.

Takže to vypadá, že brzo maso vynechám úplně nebo jsem s ním možná už definitivně skončila. A víte co? Je mi tisíckrát lépe než za celé ty roky, co jsem se cpala masem. Když si dám nějaké bezmasé zdravé jídlo, není mi po něm těžko. A navíc mi nehorázně chutná. Nevěřila bych, jak taková jídla můžou být chutná. Samozřejmě jsem i zhubla. Což je taky pozitivum. Mám více energie. A něco pro dámy, moje PMS je mnohem klidnější a při menstruaci už mě skoro nebolí břicho a vůbec to tak nějak snáším lépe. Protože moje hormony nejsou zešílené z masa. Moje maminka by vám řekla proč :D ale já si tyhle věci nepamatuji. Jsem hlavně ráda za výsledek.

Zdravé jídlo neznamená nedobré! Vážně!

A jestli mi maso chybí? Jestli jsem tak přišla o hodně druhů obědů a večeří? Za prvé, maso mi vůbec nechybí. Chuť na něj zmizela, spíše nastoupil odpor. A obědy a večeře, o které jsem přišla, jsem už stihla nahradit jinými, zdravějšími i chutnějšími jídly. Dokonce jsem znovu začala jíst brokolici, květák, žampiony. Jídla, která jsem přes pubertu zavrhla. A objevila jsem tofu, hrašku, quinou, různé vega karbanátky na tísíce způsobů. A dále hledám a experimentuji. A jsem hrozně spokojená.

Určitě vám brzo některé z mých nově objevených receptů sem napíšu. Ale jelikož nejsem zrovna velká kuchařka, tak si budu muset vzít na výpomoc mamku. Třeba od ní pro vás získám nějaké další tipy. Sama je na tom s masem jak já a má ráda zdravou výživu, tak pořád něco objevuje.

Takže stát se vegetariánem, když víte, jak na to, opravdu není špatný nápad. Ale musíte se informovat, aby vám něco nechybělo, z toho, co má maso. Všechno se dá nahradit a hlavně chutně. Dneska už máme takových možností ve stravě. Mě osobně to vážně překvapilo. Protože jsem si ještě do nedávna myslela, že vegetariáni musí jíst buď jen zeleninu nebo spíše samé blafy a polotovary a nudle a tak podobě, popřípadě, že vede smažený sýr. A on je to přitom tak obrovský, úžasný svět neskutečných možností jak si obohatit jídelníček.

A co vy? Je z vás někdo vegetarián? Nebo prošel podobným přerodem jako já? Jaký je váš názor na vegetariány a vegetariánství všeobecně?