Zdravé tělo, zdravá mysl! - Jak začít?

Kolik z nás už si snad tisíckrát řeklo větu "od pondělí začnu hubnout" a pak to nedodrželo. Nebo ano, ale vydrželo to tak dva dny, tři? Klasika! Takhle by se asi začínat nemělo. Protože jsem vážně neslyšela o jediném člověku, který by to takhle svedl.

Z vlastní zkušenosti věřím, že prostě musíte dojít na kritický moment, musí dojít k nějaké zlomu. Můj bod zlomu nastal v okamžiku, kdy jsem se vyšplhala na váhu, která už mojí výšce ani omylem nelichotila a tabulky o obezitě by se už pomalu taky začaly klepat. Rozhodně jsem už dávno nespadala do zdravé části o tělesné váze.

Pamatuji si přesně ten okamžik, kdy jsem si řekla "A dost!". Přes rok hodně cestuji a často spím v autě. Stará matrace a deka to jistí. Vždycky to bylo v rámci možností pohodlné, jenomže jednu noc už jsem se tam nedovedla nějak slušně uvelebit, prostě to nešlo. Zrcadlo, které jsem dlouho ignorovala, na druhý den odhalilo pravdu.

Samozřejmě nepředstavujte si nějakou hodně obézní postavu, klidně to na sebe prásknu a možná si někdo řekne, že vždyť to nic není, jenomže když k tomu vůbec necvičíte, nemáte svaly, jste celý rozbředlí, oteklí, tak už to fajn není. 165 cm/72kg (21 let mi bylo, dnes 22). Sice to nebyla úplně největší hrůza, mohlo by být mnohem horší, tak pro mě to byl moment, kdy jsem věděla, že jestli něco neudělám hned, dopadnu hodně špatně. A vzhledem k tomu, že rozhodně nemám to nejzdravější tělo, co se týče kloubů apod., tak byl nejvyšší čas něco začít dělat.

Když jsem se vrátila domů, udělala jsem první věc. Zahodila jsem Kofolu, kterou jsem do té doby dlouhé roky pila prakticky namísto vody. Bylo to těžké a do dneška (byl to loňský duben, co jsem začala se změnou) si sem tam dám skleničku, ale jen na chuť. Je to prostě závislost. Kofein, cukr. Jen tak to neodhodíte, ale pracuji na tom. Kofola šla do kytek a nastoupila voda. Ze začátku s citrónem nebo se sirupem (ale opravdu jen pár kapek, aby to mělo trošku chuť). To prostě nešlo přejít ze dne na den z koly na čistou vodu. Dneska už piju čistou vodu a dokonce mi chutná.

Druhou věc, kterou jsem udělala, bylo začít si vést záznamy o tom, co denně jím. Když to totiž pak vidíte na papíru, tak se vám to nějak více provrtá do mysli a spíš si začnete hlídat, co vlastně jíte. Jenomže opět! Tohle nejde ze dne na den. Moje snídaně do té doby spočívala v něčem sladkém - buchta, koláč, krupičná kaše s hodně cukrem. Bílý cukr kam se podíváte. A večeře? Samé bílé pečivo. Jenomže jak to nahradit, když vám to tak neskutečně chutná? Jde to. Zase platí - POSTUPNĚ!

A to je právě to, kde podle mně mnozí dělají chybu. Úderem pondělí se zbaví všech "neřestí", jenomže když jste takhle "hříšně" jedli třeba i dlouhé roky, vaše tělo rozhodně nebude nadšeno a dá vám to patřičně najevo. Proto "pondělní dieta" téměř nikdy nefunguje.

"Nothing is impossible, the word itself says I´m possible!" - Audrey Hepburn

Stejně jako s vodou jsem začala postupně měnit jídlo. Místo bílého cukru hnědý, nakonec agave sirup nebo Stevie. Zdravá "sladidla", která ten bílý cukr vážně nahradí a brzo zjistíte, že vám ty jídla chutnají i více. Když jsem najela na hnědý cukr a pak jeden den z nouze jsem si koupila v pekárně croissant, vůbec mi nechutnal. A co se týče bílého pečiva, s tím zápolím ještě teď. Mně celozrnné pečivo prostě moc nechutná, najít nějaké, které ano, je poměrně náročné. Můj poslední úspěch, co se tohoto týče byl, že jsem přešla z bílého toustového chleba na ten celozrnný, který mi zachutnal hned na poprvé a po bílém bych se teď ani neotočila.

Osobně mě překvapilo, jak se dají ty nezdravé věci nahradit zdravými a přitom chutnými. Stačí jen trochu zapátrat a nebát se zkusit nová jídla. Což u mě je nadlidský úkol, protože si musím přiznat, že jsem na jídlo strašně vybíravá a moc různých druhů jídel ani nejím. Začít jíst něco nového mě vážně stojí velké nervy.

Ale když se na to jde postupně, tělo si zvykne, vy si zvyknete a najednou vidíte, že váha klesla, ale hlavně vaše tělo se cítí lépe, vy se cítíte lépe. A nejen fyzicky, ale i duševně. Co jsem s touto změnou jídelníčku začala a to vážně není ani nic drastického jak vidíte, jen pár věcí se změnilo, cítím se neskutečně lépe. Mám i lepší náladu. A i když si kofolu občas dám, nebo se prostě nějaký den utrhnu a sežeru balíček brambůrek, tak je mi pořád fajn. Někdy se zhřešit může, jen to nesmí být každý den :D Na to právě skvěle působí to postupné odvykání. Jeden den bílé pečivo, jeden den celozrnné a tak dále, až to nakonec bude jen a jen to zdravé.

Jenomže aby jste zhubli a cítili se lépe, nestačí jen změna jídelníčku a o tom vám povím v dalším pokračování. Jak jsem začala cvičit, když jsem se celý svůj život tělocviku vyhýbala jak čert kříže. Chtěla jsem to napsat do jednoho článku, ale jak vidíte, ono se to sem už nevleze. Už tak jsem se rozepsala dost. Nenapadlo mně, že tady hned na poprvé budu kecat tak dlouho :D

Tak tohle byl takový můj počátek před několika měsíci a jak to následně fungovalo nebo nefungovalo a dál bojuji. Ještě toho mám před sebou opravdu hodně. Vím, že vám tady nevykládám nic převratného, ale jde prostě o moji zkušenost, která fungovala. Zpověď obyčejného člověka, žádného vystudovaného dietologa nebo experta na zdravou výživu.

Co se týče změn v jídelníčku, určitě budou další články, kde se konkrétně i s příklady zaměřím na to nahrazování a postupně zvykání. A pokud máte sami nějaké tipy nebo vlastní zkušenosti, klidně je napište do komentářů, nebo pokud to máte někde na blogu, dejte link, já se ráda podívám a ostatní určitě také. Tohle je prostor pro všechny a snad společně dosáhneme zdravého těla i mysli.

LUCY