neděle 10. května 2015

Bude ze mě vegetarián?


Kdo by to kdy řekl? Já a nejíst maso. Ještě před pár lety by věta, která by všechna tato slova obsahovala v jednom, nedávala smysl. Ale divné věci se dějí, člověk roste, mění se a s tím i moje chutě a preference.

Jo a hned na začátek chci upozornit, že tohle není žádná propaganda vegetariánství, stejně tak nemám nic proti těm, co maso jí, ani nechci nikoho zviklat na zelenou stranu :D Jen můj příběh, moje zkušenost. Koho to prostě zajímá, ať čte dál! :)

Z masožravce vegetarián!
Od dětství jsem byla neskutečný masožravec. Klidně jsem měla maso každý den. Jak dva dny nebylo, už jsem šílela. Ale jen kuřecí, popřípadě něco málo z vepřového. Ale na kuřecím jsem vážně ujížděla. Můžu vám upřímně říct, že jak to teď píšu a vzpomínám, tak se mi dělá knedlík v krku. Neskutečné.

Puberta to trochu zklidnila. Už jsem ho nepotřebovala nebo spíš nevyžadovala tak často. A pak někdy před dvěma lety, to mi bylo zhruba 20, jsem začala jíst více těstoviny a omáčky, jídla, kde maso není třeba. A ta chuť na maso začala slábnout. Až jsem jedla maso jen třeba jednou za týden za dva.

Ne že bych už dřív neměla trochu potíž s tím, že jím něco, co někde běhalo živé po dvoře. Ne našem. To bych nedala. Jíst něco a znát to za života, to nikdy. Ani v té největší masové éře. Ale tak nějak jsem to dovedla ignorovat. Jenže jsme si pořídili ovečky jako přírodní sekačku a měli jsme vždy malá jehňátka, jenomže strýc je chtěl jíst. Jak jinak. Tak mi jich bylo vždycky líto. Nedokázala jsem pochopit, jak to dokáže sníst. Když to třeba viděl narodit se. I já se tam jednou nachomýtla k porodu jehňátka. Takový malý prcek, sotva to stálo na nohách. Roztomilé od uší až po ocásek. A za pár měsíců bylo po něm a skončil v strýcově břiše. Fuj.


A pak přišel první opravdový zlom. I když ty vraždy jehňátek tomu asi taky moc nepomohly. Teď si možná hodně z vás zaťuká na hlavu, že co mi tak vadilo, ale no prostě vadilo. Šli jsme do hospody, kde mají specialitu vařené koleno. Cosi podivného velkého tvaru, plné masa a hlavně tuku. Já jsem tam jen tak skromně zůstala sedět se sklenicí vody ( tam jsou asi tak zvyklí, že si lidé dávají jen pivo a koleno, že když jsem se číšníka zeptala, jestli nemají kolu, tak se na mě podíval jak na návštěvníka z Marsu). A moji spolusedící se pustili do žranice. Na co příbory? Prostě to odtrhávali od kosti jak za doby pravěké. Ten odporný tuk jím stékal všude možně. No pohled k nezaplacení. Já jsem tam jen seděla a dostávala křeč do obličeje, jak jsem se pořád odporem ksichtila. Div že jsem se nepozvracela. A pak jsem hodně dlouho maso nemohla ani vidět.

Nakonec jsem se ale k masu přece jen ještě vrátila, ale už v hodně malé míře. Jenomže to by nebyl život vtipálek, aby mi nepřichystal další traumatizující moment. Ani nevím, jestli vám to mám psát. Snad radši jen řeknu, že celou epizodu obsahovala moje ruka, mrtvý pták a můj nenažraný pes. A můžu vám říct, že v mém šoku si ptáček ještě jednou posmrtně zalítal, jak jsem ho s jekotem, který by překonal i Viktorku, odhodila do dáli a vydala se na úprk do koupelny, kde jsem si div nesedřela kůži z ruky. A aby toho nebylo málo, druhý den jsem ještě na zahradě narazila na kosti z ryby, které si tam žvýkala babiččina fenka.

Od té doby, je to asi čtyři měsíce zhruba, jsem maso jako takové neměla a jen ta představa je mi odporná, vadí mi už i vůně skoro. Taťka vedle mě včera jedl šunku vepřovou, no prostě fuj. Jediné, co jsem si za tu dobu dala byly dva plátky kuřecí šunky s rohlíkem, která mě po té dlouhé době ani moc neuspokojila, spíš mi z toho bylo špatně. A taky jsem si dala jeden talíř bramborového guláše s kuřecím párkem ( byl aspoň kvalitní z Rakouska) a z toho mi taky nebylo zrovna nejlíp.

Takže to vypadá, že brzo maso vynechám úplně nebo jsem s ním možná už definitivně skončila. A víte co? Je mi tisíckrát lépe než za celé ty roky, co jsem se cpala masem. Když si dám nějaké bezmasé zdravé jídlo, není mi po něm těžko. A navíc mi nehorázně chutná. Nevěřila bych, jak taková jídla můžou být chutná. Samozřejmě jsem i zhubla. Což je taky pozitivum. Mám více energie. A něco pro dámy, moje PMS je mnohem klidnější a při menstruaci už mě skoro nebolí břicho a vůbec to tak nějak snáším lépe. Protože moje hormony nejsou zešílené z masa. Moje maminka by vám řekla proč :D ale já si tyhle věci nepamatuji. Jsem hlavně ráda za výsledek.

Zdravé jídlo neznamená nedobré! Vážně!

A jestli mi maso chybí? Jestli jsem tak přišla o hodně druhů obědů a večeří? Za prvé, maso mi vůbec nechybí. Chuť na něj zmizela, spíše nastoupil odpor. A obědy a večeře, o které jsem přišla, jsem už stihla nahradit jinými, zdravějšími i chutnějšími jídly. Dokonce jsem znovu začala jíst brokolici, květák, žampiony. Jídla, která jsem přes pubertu zavrhla. A objevila jsem tofu, hrašku, quinou, různé vega karbanátky na tísíce způsobů. A dále hledám a experimentuji. A jsem hrozně spokojená.

Určitě vám brzo některé z mých nově objevených receptů sem napíšu. Ale jelikož nejsem zrovna velká kuchařka, tak si budu muset vzít na výpomoc mamku. Třeba od ní pro vás získám nějaké další tipy. Sama je na tom s masem jak já a má ráda zdravou výživu, tak pořád něco objevuje.

Takže stát se vegetariánem, když víte, jak na to, opravdu není špatný nápad. Ale musíte se informovat, aby vám něco nechybělo, z toho, co má maso. Všechno se dá nahradit a hlavně chutně. Dneska už máme takových možností ve stravě. Mě osobně to vážně překvapilo. Protože jsem si ještě do nedávna myslela, že vegetariáni musí jíst buď jen zeleninu nebo spíše samé blafy a polotovary a nudle a tak podobě, popřípadě, že vede smažený sýr. A on je to přitom tak obrovský, úžasný svět neskutečných možností jak si obohatit jídelníček.

A co vy? Je z vás někdo vegetarián? Nebo prošel podobným přerodem jako já? Jaký je váš názor na vegetariány a vegetariánství všeobecně?

10 komentářů:

  1. Super článek! já jsem teda masožravec a vždycky jím budu, ale nechci podporovat to, když se zvířata chovají v nelidských podmínkách a cpou se do nich hormony. Každopádně máš pěkný blog a stávám se tvým pravidelným čtenářem!
    Ps. Budu ráda, když se koukneš na můj blog www.lifestylebyribbon.blogspot.cz :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :) Určitě se podívám ... No já právě měla celé ty roky to dilema, že mám maso ráda, ale vadí mi ty podmínky těch zvířat a tak. Takže jsem ve výsledku i ráda, že se to u mě tak změnilo :D trochu mi to ulehčilo existenci.

      Vymazat
  2. Ahoj,
    jsem taky vegetarián a úplně s tebou ve všem souhlasím. Je pravda, že ze začátku to bylo těžké, jelikož jsem přestala jíst maso ze dne na den. První dva týdny jsem byla hrozně slabá, ale zároveň jsem byla šťastná pro mé osobní vítězství. Postupně mi začalo být lépe a teď se cítím nehorázně silná. Mám i pocit, že už nejsem tak náladová jak jsem dřív bývala. Párkrát za týden si dopřávám trošku proteinu abych doplnila bílkoviny, které byly v mase a aby mé kosti byly pořád stejně silné.
    Jsem velmi ráda, že se teď cítíš skvěle.
    Měj se hezky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Výborný článek, fakt, skvěle píšeš :) Naprosto chápu tvé vegetariánství, ty traumatické zážitky by na zelenou stranu strhly snad i Homera. :D Tomu vepřovému kolenu plně rozumím, také se mi z toho zvedá žaludek. Už jen z představy toho tuku, navíc když to ještě někomu stýká po obličeji... Prostě hnus. Já sama jsem v takové divné fázi, kdy mi maso sice chutná a jím ho, ale zároveň se mi svým způsobem hnusí – především potom, co jsem viděla pár detailních a docela znechucujících filmů a videí o jeho výrobě. Máme jednoho profesora, který je naprosto zarytý vegan a ekolog, a za celé dva roky, co nás učí, jsme s ním měli snad jen deset hodin klasického zeměpisu a zbytek byla samá videa o tomhle životním stylu. Sice nás to pekelně štvalo, protože ze zeměpisu umíme velký kulový, ale na druhou stranu mi v některých věcech otevřel oči a pořád váhám, jestli se k tomu vegetariánství přiklonit. Protože i vegetariánská/veganská strava dokáže být dost pestrá, přesně jak píšeš. :) Ale vzhledem k tomu, že mi nevadí maso jako takové, ale spíš ty odpornosti při jeho výrobě, dá se to celkem slušně spravit i zdravým masem od famářů a podobně. :) Jen škoda, že jsou "bio výrobky" v dnešní době tak drahé...

    OdpovědětVymazat
  4. Já nikdy tak nadšený masožrout nebyla. Jedla jsem maso, celkem mi i chutnalo, ale v pubertě se mi z něj začalo dělat blbě. Nejprve z vepřového a hovězího, to mi začalo strašně smrdět a odmítala jsem ho pozřít. Později přišel na řadu i zbytek i s tím, že jsem prostě odmítala jíst zvířata, která nejenom zemřela, ona byla přímo nechutně zmasakrována a prakticky týrána.

    Takže už přes dva roky jsem vegetarián s tím, že nejím kupovaná vejce, nepiju mléko (nechutná mi) a vyhýbám se palmovému oleji. Stejně tak nemám ráda sojové náhražky, takže na ty taky nesáhnu. Jen čas od času si dám třeba bílý jogurt nebo kousek sýra, ale ani na to už moc nejsem.

    A je mi skvěle. 4 měsíce je ještě celkem krátká doba, u hromady lidí se to po půl roce zlomilo znova a dostali chuť na maso. Ale mně je jen z představy masa špatně. Nemám nic proti nikomu a nikomu to nevnucuju, ale už bych se prostě k normálnímu stravování nevrátila.

    Tak hodně štěstí, a´t ti to vydrží a cítíš se pořád jenom líp. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Taky si dlouho pohrávám s myšlenkou být vegetariánka. Hlavně když jsem zažila praxi na jatkách, viděla obří haly plné nosnic v klecích, co vypadaly jako koncentráky a mnoho dalšího.
    Ale nějak na to pořád nemám sílu. Maso mi chutná. A je těžké ho úplně vypustit. Hlavně když maso jí všichni v domácnosti.
    Jen zda jsem správně pochopila Tvou historku se psem a mrtvým ptákem... Nějak nechápu tvou reakci. Chápu, když se lidé snaží nejíst maso, myslí si že to pro nás není přirozené atd. Ale aby to někomu vadilo o psa? Vím že existují lidé, co si i ze svých mazlíčků dělají vegetariány podle sebe. Ale tohle mi přijde opravdu ujeté. Pro zvířata je to prostě přirozené. Takže trochu pochopení pro vaše psy. :) (Tedy jestli jsem příběh pochopila správně. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No takhle, stalo se to, že naše mladá fenka, která žije venku na zahradě a je prostě lovkyně, jednoho ptáčka dostala a několik hodin si ho tam doslova žužlala :D pak už jí nebavil, tak ho tam nechala ležet a náš druhý pes, kterému je už 15 a má celý život velice citlivý žaludek, nesnese nic než granule, se na ptáčka vrhl a chtěl ho zhltnout, jo, chuti u psa vážně neporučíš :D jenomže kdybych ho nechala, možná by to nepřežil buď by se zadávil a nebo by ho dostal ten žaludek, takže vlastně z něho toho "vegetariána" celý život děláme (ale on samozřejmě z lidského jídla nesmí nic, takže vegetarián vážně jen do úvozovek :D), nemá to nic společného s mým nedávným rozhodnutím přestat jíst maso :) je to jen kvůli jeho vlastnímu zdraví. Mladá fenka si vesele dál vraždí :D a nikdo jí v tom opravdu nebrání, jen tenhle starouš náš, toho musíme hlídat.

      Vymazat
    2. Aha, tak to chápu. :) Já myslela, že to pro tebe byl tak strašný zážitek, že jsi přestala jíst maso a ještě jsi to zakázala i psům. :)
      To znám. Náš pes je taky taková "citlivka" na všechno. :D

      Vymazat
  6. No pokud ti tak záleží na zvířatech,co zkusit další level (ten mléčný průmysl je kolikrát ještě horší)? Já byla nějakou dobu vegetarián a celkem žádná změna. Když jsem přešla na veganství, bylo to super, stal se z toho prostě takový životní styl :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eh, aha,koukám, že je to rok staré :D No... jsi pořád vegetarián? :D

      Vymazat