Jak jsem se nenechala napálit na Apríla!

Apríl!... den, kdy facebook zavalí lživé statusy, noviny se můžou zpřetrhat, aby napsaly tu největší šílenost, kde jsou schopní nějakého chudáka slavného i prohlásit za mrtvého, jen aby byla naplněna podstata Aprílu a vaši rodinný příslušníci a kamarádi si nenechají ujít jedinou příležitost, aby vás napálili. Jakkoliv! Jen aby jste byli za blbce.

Taky to tak nesnášíte? Já osobně se už hodně let snažím tento "svátek" ignorovat, jak to jen jde. A nikomu nevěřit ani nos mezi očima. Když jsem byla malá, tak mě to bavilo. Moje žerty nikdy nedošly dál než, že jsem ukecala mamku, aby potom, co zazvoním z venku, šla taťkovi namluvit, že za ním přišel kamarád a když přišel ke dveřím, tak jsem na něj vyskočila s aprílem. Lame! Že? Ale berme to tak, že mi bylo asi pět.

Za to můj taťka, když jde o Apríla tak, si to nenechá ujít. Většinou si ale bere na pomoc jen nějakou tu lež. Od fyzických vtípků naštěstí upouští. Takže když jsem se včera probudila, tak jsem hned prohlásila, že dneska neuvěřím kočce ani mňouknutí. A že naše kočky jsou uřvané dost. Na to mi hned mamka ohlásila, že už ji taťka stihl napálit. Tolik let jsou spolu a pořád se nepoučila :D

Tak jsem čekala a čekala, kdy to zkusí a zkusil. Ale já ho nenechala domluvit ani větu. Sice mu kazím nadšení z možnosti si z někoho vystřelit, ale já prostě takové srandičky upřímně nesnáším. Ten pocit, když z vás někdo dělá blbce. Ne, děkuji! A ještě zklamaně prohlásil, že prý mě mamka už varovala. To tak! Já varovala ji, jen pozdě. Jak jsem řekla, ani mňouknutí!

Snad jediné Aprílové vtípky, které mě kdy bavily, byly ty ve škole. Napálit učitele byla sranda a naštěstí nám to většinou prošlo. Už si konkrétně nepamatuji pořádně na žádný, ale vím, že jsme to nikdy neschytali. Naši učitelé měli většinou pochopení a dokonce to i oni zkoušeli na nás.

Pamatuji si jen na jeden "joke", ale že by to byl zázrak. Moc vynalézaví jsme nebyli. Bylo to na střední. Měli jsme mít nenáviděnou hodinu němčiny s ještě více nenáviděnou paní učitelkou. A my se rozhodli, že se všichni do jednoho otočíme dozadu, židle otočíme, prostě jsme komplet otočili celou třídu kromě učitelského stolu. A že až přijde, tak se postavíme a zůstaneme stát otočení druhou stranou a nebudeme na nic dbát. Chtěli jsme nejspíš víc než ji napálit, vědět, jak zareaguje. Protože tato paní učitelka byla dost striktní, pravidla pro ní byla na de vše. Jenomže nakonec převezla paní učitelka nás. S lidovým klidem a úsměvem na rtech šla k poslední lavici vzadu, sedla si na židli a řekla "posaďte se! Dnes...". Nevěděli jsme, jestli se smát nebo koukat jak puk, že to takhle vzala.

Protože, aby jste lépe chápali. Tato paní učitelka nakonec ze školy odešla, protože nedokázala snést ten bordel, co tam ve všem byl. Byla naprosto pohoršená a s velkou úlevou ze školy odcházela. Div, že jí nenaskočila vyrážka.

No tak to by byl můj názor na trapný Apríl :D A už se můžete těšit, jak si budu v pondělí stěžovat na Velikonoce! Já prostě tyto podivné svátky nemám ráda, ať už je to přeslazený Valentýn, trapný Apríl nebo modřinové Velikonoce. Ještěže mám aspoň ráda ty Vánoce.

A co váš Apríl? Naletěli jste někomu? Nebo se vám povedlo udělat nějaký epický vtípek? Máte rádi Apríl? Nebo ho ignorujete či nenávidíte jako já?