TRIP: Vídeň (Září 2015)

V září 2015 jsem se rozhodla, že chci prozkoumat další evropské město, ale vzhledem k tomu, že jsem jela s babičkou a nechtělo se nám moc daleko, tak výběr padl na Vídeň. Ne že bych tam už dřív nebyla, ale moje návštěvy se většinou omezily na návštěvu Schönbrunnu a Prátru, o centru a památkách nemohla být ani řeč. A tak jsme se vydaly Student Agency autobusem do Vídně. Cesta byla pohodová, to pořádné vzrůšo nastalo až na místě.

Náš hotel se nacházel o hodně daleko, než kde stojí zastávka SA busů, takže jsme musely na metro. A teď babo raď, který lístek, kde to zmáčknou, v nejlepším se vyhnout němčině. Naštěstí tam mají celkem lehce ovladatelné automaty, kde se dá nastavit jazyk, mám dojem, že tam dokonce byla čeština. Vybraly jsme si třídenní lístek, který nám stačil na celý pobyt a šly hledat, který metrem máme jet. To jsme našly a pak tam chvíli postávaly a já koukám na ty lístky a tak si říkám, že bych je měla asi někde cvaknout a pak jsem si vzpomněla na turnikety dole. Takže jsem jak ten ...ehmm...píp... letěla dolů, abych to cvakla, mezitím nám metro ujelo. Ale nakonec jsme se přece jen dokodrcaly k Schönbrunu, kde byl náš hotel. Vylezly jsme ven a teď kudy kam. Doleva, doprava.

Pro naši smůlu to bylo doprava, což znamenalo jít kolem smradlavé silnice, kde se to auty jen hemžilo a navíc do kopce. Než jsme se s kufry dovlekly na hotel, málem jsme vypustily duši. Hotel nám to ale vynahradil, byl opravdu nádherný. Já většinou bydlím v obyčejných levných penzionech, bohatě mi to stačí, ale babička chtěla něco "na úrovni", takže jsme skončily v celkem luxusním hotelu. Ale tak proč si to jednou neužít.

Moderní část, kde jsme bydlely. Ano, tamto v modrým jsem já :D Fotila babička

Stará část hotelu.

Zbýval nám ještě kousek odpoledne, tak jsme se rozhodly, že si dáme procházku v parku zámku Schönbrunn. Počasí nám zatím přálo, sice foukal vítr, ale jinak se to dalo. Prošly jsme se kolem zámku, kousek zahradymi, došly k fontáně a pak začalo pršet. Tak jsme se utekly schovat do zámku.
Když se počasí trochu umoudřilo, měly jsme zámku dost a tak jsem se vydaly hledat pizzerku, kterou nám doporučil náš hotel. Nakonec jsme ji našly a byly nadšené. Já si dala pizzu Margheritu, která chutnala úplně jak ta originální italská.  Restaurace se jmenovala Ponte di Rialto, tak to asi o něčem svědčí. Takový malý kousek Itálie někde mě vždycky potěší. Pak už jsem se jen dovlekly přecpané zpátky do hotelu a zapadly do postele.

Zámek Schönbrunn

Schönbrunnské zahrady, nahoře Gloriette (letohrádek, tak tomu doma říkáme :D)

Neptunova fontána

Park

Druhý den ráno po snídani jsme se vydaly po památkách. Takže jsme metrem dojely na Karlsplatz a tam se podívaly na kostel Karlskirche nebo-li kostel svatého Karla Boromejského. Sice se z části opravoval, ale stejně mě uchvátil. Mě málokdy nějaká stavba dostane, ale tomuto kostelu se to povedlo. Moc se mi líbila kopule, i to jak je barevně rozvržen, kombinace zelené střechy s trochou zlaté. Vážně povedené.

Kostel Sv. Karla Boromejského

Zastávka metra Karlsplatz

Park u kostela

Kostel Sv. Karla Boromejského

Pak jsem se začaly trochu motat po městě, ale nakonec se nám povedlo dostat se po dlouhém čučení do mapy v mobilu k památníku Rudé armády, který je opravdu impozantní a fontána, která před ním stojí, je nádherná. Akorát to tam chce při sebemenším větru deštník, protože všude stříká voda.
A pak nastalo ještě delší koukání do mapy, protože poloha památníku v moje aplikaci byla jaksi zanesená o ulici dál, takže jsem aspoň čtvrt hodiny nebyla stavu určit správný směr. Konečně mi došlo, že je ta mapa špatně a pak už to šlo.

Fontána u památníku Rudé armády

Památník hrdinů Rudé armády

Památník Rudé armády

Fontána z druhé strany

Další bodem na programu byla katedrála Sv. Štěpána. Nakonec jsme se tam zdárně dokodrcaly a ani nijak významně nezabloudily. A jak už je posledních pár let zvykem, i tato katedrála se opravovala. Je vůbec v Evropě momentálně nějaká památka, která se neopravuje? Ale i tak na katedrálu byl hezký pohled. Mě ale osobně víc zaujala koňská spřežení, kterých tam vedle katedrály stálo snad na 50. Miluju koně, takže spíš než kocháním se katedrálou jsem se kochala koňmi a litovala, že projížďky jsou drahé. Aspoň jsem si pár těch fešáků vyfotila.

Nakonec jsme se rozhodly, že do katedrály půjdeme i dovnitř, ale bylo tam hrozně moc lidí a mě ty kostely zevnitř stejně moc neberou, tak jsem byla rychle venku. Jenomže jsem jaksi v tom davu ztratila babičku :D Ta to pojala s "neprůstřelnou" logikou, že zůstane na místě a ani se nehne, že ji najdu. Nevím, co by dělala, kdybych stejnou logikou použila i já. Asi bychom tam stály ještě dneska. No nakonec jsme se šťastně shledaly a vydaly se na metru do Prátru.

Katedrála Sv. Štěpána... Ani se nevleze do celého záběru, když si jí chce člověk vyfotit :D

"Dej mi pusu!" :D

Jelikož já i babička máme děsnou hrůzu z výšek, tak jsme se do tohoto vídeňského lunaparku šly jen podívat. Já tam byla kdysi v dětství, když jsem se ještě nebála, tak jsem si tam šla zavzpomínat. A říkaly jsme, si že třeba navštívíme místní muzeum voskových figurín, ale bylo to až moc drahé, takže jsme to nakonec vzdaly a jen se po Prátru prošly, užily si sluníčka, nasály atmosféru a zase se vydaly o dům dál.

Vstup do Pátru

Muzeum voskových figurín Madame Tussauds

Ruské kolo v Prátru, nejstarší na světě

Už mi začínaly docházet nápady kam jít, ale nakonec jsme se ještě vrátily do centra a šly se podívat na Rathaus, což je vídeňská radnice. Pár dní před tím se tam konala nějaká akce, takže tam stála obrovská televize a byly tam sedačky a o kus dál byly stánky s jídlem a spousta lidí. Tak jsme se tam prošly, náhodou jsme potkaly divadlo Burgtheater a ještě objevily kousek od Rathausu park, tak jsme se pokochaly zelení a následně za otřesného větru jsme se vrátily vyčerpané na hotel. Pak jsme se ještě přesvědčily, že máme hlad, tak jsem zašly na pizzu a tím končil druhý den.

Rathaus

Socha u Rathaus

Obrazovka z festivalu, který se tam pár dní předtím konal

Burgtheater

Rathaus

Park u Rathausu

Třetí den jsme měly v plánu pořádnou prohlídku Schönbrunnských zahrad a návštěvu Zoo - Tiergarten, která se tam nachází. Přišly jsme do parku a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme tour po zahradách s vláčkem, nebylo to moc drahé a dostaly jsme díky tomu slevu do Zoo, takže to bylo celkem výhodné. Vláček nás provezl kolem celých zahrad, vyvezl nás i ke Gloriette na kopci, kam bychom jinak rozhodně nedošly. Ukázal nám nejstarší toalety v parku, které mimochodem stále fungují :D Také jsme se s vláčkem dostaly do části Zoo pro zaměstnance, kam se normálně nedostanete a objely pár dalších fontán a soch, o kterých jsem neměla ani ponětí, že zde jsou. Celou dobu nám k tomu hrál výklad v angličtině, němčině, italštiny a teď si nejsem jistá, ale možná i ve španělštiny, tak jsem babičce tlumočila, co nám to sdělují, kde co bylo, jak se co jmenuje...Vzalo nám to asi hodinu a moc se nám tahle vyjížďka líbila.

Gloriette

Výhled na zámek od Gloriette

Já a vláček...vidíte to nadšení se fotit? Ale kdo by řekl babičce ne? :D

A pak jsme se vydaly do Zoo - Tiergarten, na kterou jsem byla opravdu zvědavá, protože jsem tam nikdy nebyla. Zoo je malá, opravdu malá, ale má tam úžasná zvířata, která ani v těch velkých slavných zoo kolikrát nemají. Nejvíc se mi líbili sloni, měli tam mláďata, která otravovala dospělé. Pak tam byly pandy, které jsem nikdy nikde neviděla. Ty tam líně ležely a kousaly bambus. Lední medvěd se nám pak představil v bazénu, do kterého je zespodu vidět. Bylo úžasné sledovat ho, jak potopený ve vodě plave. A dokonce zde mají i medvídka Koalu, kterého jsem taky zatím nikdy neviděla. Taky neprojevoval velkou aktivitu, spal ve větvi, ale byl hrozně roztomilý. Takže tuhle zoo opravdu doporučuji a je taky skvělá pro děti, protože je malá, obejdete ji rychle, není zde téměř žádný kopec a uvidíte tam úžasná zvířata.

A co dál? Já únavou padla na první lavičku a hýčkala jsem si naději, že ukecám babičku, že už to zapíchneme a půjdeme se dívat na film na hotel. Ale babička chtěla pořád někam ještě jet a tak jsem naposledy zalovila ve svém seznamu, kde už téměř nic nezbývalo a vyštrachala jsem obchodní ulic Mariahilferstrasse. Metrem to bylo celkem kousek a tak jsme se tam šly podívat. Upřímně je to o ničem, vůbec to nestálo za to tam jet, pokud nechcete nakupovat oblečení a tak podobně. A stejně jsou tam víceméně ty stejné obchody, co u nás. Jediné, co mi trochu po tomto zklamání spravilo náladu, byly dva chlapíci, kteří se tam posadili s harmonikami, na hlavy si nasadili koňské hlavy-masky a začali hrát. Vidět koňskou hlavu, jak hraje na harmoniku, to se vám hned tak nepovede.

A tím prakticky končí náš výlet od Vídně, který jsem si nad očekávání užila. Čtvrtý den nás už čekala jen cesta domů, která proběhla naprosto v pohodě.

A co vy? Byli jste někdy ve Vídni? Chtěli byste se tam podívat? Stojí to za to. Vídeň je krásné město, které toho hodně nabízí. Opravdu mě mile překvapila.