V hlavě (Filmová recenze)

Co byste řekli na to, že v hlavě máme řídící centrum, které ovládají malý barevní lidičkové, kteří se jmenují Radost, Hněv, Strach a Znechucení? A řídí naše vzpomínky a různě se dohadují, aby nám to v té hlavě co nejlíp šlapalo. A přesně tohle se děje ve animovaném filmu V hlavě.

Období dospívání může být velice komplikované, a Riley, která je vytržena ze svého starého života na americkém Středozápadu poté, co se její otec musí kvůli novému zaměstnání přestěhovat do San Francisca, není žádnou výjimkou. Stejně jako my všichni, i Riley je ovládána svými emocemi – Radostí, Strachem, Hněvem, Znechucením a Smutkem. Emoce žijí v Řídícím centru, centrále uvnitř Rileyiny mysli, odkud jí pomáhají vypořádat se s nástrahami všedních dní. Jak se Riley se svými emocemi společně pokoušejí vyrovnat s problémy nových začátků v San Franciscu, propuká v Řídícím centru zmatek. Ačkoliv se Radost, Rileyina hlavní a nejdůležitější emoce, pokouší zachovat všem pozitivní myšlení, objevují se mezi jednotlivými emocemi neshody v tom, jak se co nejlépe vypořádat s novým městem, domovem a školou.

V hlavě je animovaný film z dílny Disney-PIXAR, který obsahuje snad všechno, co může nějaký příběh nabídnout. Momenty velké radosti a srandy, kdy se budete řezat smíchy, momenty smutku, kdy se vám budou koulet slzy, momenty napětí, kdy už to bude vypadat, že to nedopadne dobře a ono ejhle, na poslední chvíli se všechno urovná, nějaká ta životní poučení, hřejivé momenty, kdy budete chtít lapnout první osobu, kterou budete mít vedle sebe a pořádně je obejmout (Bacha v kině!). Celá dávka obalená do krásné barevné zářivé animace, která mě už z plakátů uchvátila a při sledování filmu s konečnou platností dostala.

Dalo by se říct, že film má dvě dějové linky, kterou jsou na sobě závislé. V jedné pozorujeme malou Riley, která už není tak malá, jak se musí vypořádat s přestěhováním, novou školou a s tím, že na ni táta už nemá tolik času jako dřív. Kdyby jen o tomto byl celý film, tak bychom asi jen znuděně zívli a radši se podívali na něco jiného. Ale co se stane, když tento děj propojíte s barevným řídicím centrem, které je centrálou Rileyiny mysli. Odtamtud se všechno řídí. Emoce tady mají vše pod palcem. A ony se najednou ztratí Radost a Smutek. Dovedete si představit, že by vaši mysl ovládali hysterický Strach, výbušný Hněv a znuděné Znechucení? Je to na pováženou, dámy a pánové. A proto je to taková sranda. A když věčně veselá Radost a věčně depresivní Smutek musí najít cestu zpátky do centra, potom co z něj tak trochu omylem vypadnou, nastává další část, při které se jednu chvíli budete smát, pak vám bude do breku, časem si uvědomíte nějakou tu důležitou lekci, ale hlavně si můžete užívat nádherné animace světa mysli Riley, které tvůrci vymysleli a jak to do sebe všechno zapadá.

Hněv, Znechucení, Radost, Strach, Smutek

Ta představa těchto postaviček ve vaší hlavě je prostě za milión a když vám pak tvůrci dovolí nahlédnout, jak to funguje u ostatních, třeba když se střetne mamča s taťkou...nebo když kočka honí myš...ano, i tam nahlédneme, tak budete umírat smíchy, jak je to dokonalé a výstižné.

Říkala jsem si, jak moc je to film pro děti, některé věci a narážky asi vážně pochopí jen dospělák. Ale na druhou stranu ty děcka vezme ta barevnost a komické scény, kde nemusí chápat, co se říká, stačí vidět, co se děje. A nakonec jim to nabídne krásnou lekci o radosti a smutku, o tom, jaký život může být, jak určité věci prožíváme a když jim to nějaký trpělivý, ochotný rodič ještě trošku dovysvětlí, myslím, že film může sloužit i jako fajn pomůcka, když chcete, aby dítě pochopilo, jak ta naše mysl občas fachčí či nefachčí.

V hlavě je opravdu povedený kousek, ke kterému se budu určitě vracet. Je to opravdu sranda, animace nádhera, příběh skvěle skloubený do dvou dějových linek, které se výborně doplňují. Ale hlavně ty vtipy a narážky na to naše chování, to prostě nemá chybu.

Takže co? Jdete do toho? Já být vámi tak neváhám, jestli máte rádi animáky, tak tento by vám neměl chybět. To prostě musíte vidět.